Nádherná kometa Ikeya-Zhang

Tvrzení v nadpise může působit jako značně přehnané, zvláště pokud jste se na tuto kometu dívali z ulic našich měst. Např. v Brně bylo možné za použití menšího dalekohledu se lehce přesvědčit, že kometa Ikeay-Zhang existuje, ale to bylo tak asi všechno. Za její ubohý vzhled nemohla ovšem kometa sama, ale světelní teroristé a světelní exhibicionisté, kteří úspěšně zničili v našich městech a širokém okolí hvězdné nebe. Pokud jste však vyrazili za kometou mimo dosah toho nejničivějšího městského osvětlení, zjistili jste, že je to nádherná kometa, důstojná pokračovatelka Hyakutake a Hale-Bopp.

Obrázek, na který se díváte, jsem pořídil 4. dubna 2002 na kopci Stanovisko, který se nachází nad vesnicí Všechovice asi půl hodiny jízdy autem z Brna. Pozorovací podmínky se blížily optimu, jaké je možné v okolí Brna očekávat. Snímek byl pořízen objektivem Sonnar 3.5/135 mm na barevný negativní film Fujicolor Superia X-TRA 800. Celková expozice byla jedna hodina rozdělená do 5 snímků. Tyto snímky jsem nascannoval a složil na sebe. Následovala barevná kalibrace, korekce vinětace a další zpracování obrazovým analyzátorem ACC 5.0. Úkolem zpracování bylo přiblížit snímek co nejvíce realitě. Protože první expozice byla pořízena ještě za soumraku, má snímek ve spodní části nápadně červenou barvu. Chtěl jsem tento snímek vyřadit, ale když jsem to udělal, ztratil obrázek hodně ze svého kouzla, tak jsem první snímek zase vrátil.

Na snímku jsou dobře patrné dva ohony. Ten nápadnější je složený z iontů a má výraznou modrou barvu. Na snímku je dobře patrný asi do vzdálenosti 12° od jádra. Je unášen slunečním větrem a míří tedy ve směru od Slunce. Protože kometa již byla za perihelem, "tlačila" tento ohon před sebou. Ohon je viditelný, protože v něm září slunečním větrem excitované ionty. Druhý ohon je tvořen prachovými částicemi. Tyto částice rozptylují sluneční světlo, a proto má neutrální bílou barvu slunečního světla. Na obrázku tento ohon míří přímo nahoru a je podstatně subtilnější. Při pečlivém studiu obrázku jej lze však vystopovat až k okraji snímku, tj. asi 10° od jádra. Na obrázku je nepřehlédnutelná galaxie v Andromedě M31 a velmi jasný meteor, který prolétl přes zorné pole fotoaparátu hned při první expozici, kterou jsem pořídil. Prostě někdy má člověk štěstí. Takový jasný meteor se mi nepodařilo vyfotografovat ani při maximu Leonid. Na obrázku je též slabá přerušovaná stopa od letadla, které prolétlo zorným polem zespodu nahoru a na rozdíl od meteoru mne jeho průlet zrovna moc nenadchnul. Za zmínku snad stojí i to, jak hvězdy ve spodní části obrázku jsou červenější než v části horní, což je pochopitelně způsobeno odfiltrováním krátkovlnné části spektra dlouhým průchodem světla přes husté části zemské atmosféry.

Miloslav Druckmüller