Noc z 21. na 22. ledna trávíme v pohodlném autobuse cestou z chilského města Talca do města Osorna. Obloha je zatažena souvislou oblačností, takže mne to nemrzí. V Osornu přesedáme na autobus do Argentiny. V odpoledních hodinách přijíždíme s mojí ženou Zuzanou do argentinského města San Carlos de Bariloche. Hned na autobusovém terminálu se nám něco nezdá. Pozorujeme zde nápadný Cimrmanův efekt. Počet lidí, kteří chtějí jet zpět z Bariloche do chilského města Osorna je nápadně větší než tomu bylo v opačném směru. Zatímco v Osornu jsme zakoupili bez problému lístky na autobus, který odjížděl asi za hodinu a půl, zde v Bariloche mají volná místa na autobus do Osorna až za tři dny. Vysvětlení jevu však bylo jiné, než v případě Cimrmanova uhelného dolu. V národní parku Nahuel Huapi, do něhož je Bariloche vstupním místem, bylo už několik dní příšerné počasí, a tak lidé prchali do zpět do Chile. My jsme však právě přijeli a měli jsme v plánu hned následující den vyrazit do hor. Hory se však ztrácely v hrozivě tmavých mracích, ze kterých se valily proudy deště, město Bariloche bičoval vichr a na jezeře Nahuel Huapi byly vlny jako někde na moři. A tak nás napadlo celkem logické řešení. Další den zůstaneme ve městě a budeme věřit, že se počasí zlepší. V rámci objektivity musím přiznat, že toto řešení nenapadlo mne, ale mou ženu, která má na rozdíl ode mě výrazně sníženou náklonnost k realizaci šílených nápadů. Oba dva večery, co jsme byli ve městě San Carlos de Bariloche, jsem se šel podívat k jezeru, mimo dosah nejsilnějšího pouličního osvětlení, ale vždy jsem zahlédl jen pár hvězd v dírách mezi rychle letícími mraky.

Dne 24. ledna bylo krásné ráno s modrou oblohou. Vše nasvědčovalo tomu, že období špatného počasí prozatím skončilo. Vyrazili jsme tedy do hor a odpoledne jsme postavili stan u jezera Toncek v  dobré společnosti. Počasí bylo krásné pro pobyt v horách, ale nikoliv pro pozorování komety. Přišla vysoká oblačnost vytvářející halové jevy, které by mne za jiných okolnosti docela nadchly. Jenže večer se ještě více zatáhlo, z komety asi nebude zase nic. Pro jistotu jsem se šel podívat do sedla nad jezerem, jestli je odtud vidět dostatečně k obzoru, kdyby se snad vyjasnilo. Ze sedla byly krásné výhledy na okolní horské hřebeny, ale k pozorování komety bych potřeboval jasnou oblohu alespoň na západním obzoru.

Nakonec jsem se však přece jen dočkal, i když to již vypadalo beznadějně.